Jen si tak žijeme
Všechno utíká jako voda, spousta věcí je jinak. Jerry je pomalu dospělák a já snad z té jeho puberty přestanu šedivět.
Poslušnost zvládá celkem v pohodě, někdy je přepínací a to bych ho přerazila, nevidí, neslyší. Pak je zase v pohodě a je to nejskvělejší pes na světě.
Na čas jsme vynechali klikr, ale opět jsme se k němu vrátili, na zpřesnění cviků je to nepostradatelná věc. Teď přebýváme v Praze. Tady se Jerry musel naučit spoustu jiných věcí, jako zastavovat u přechodu pro chodce, nelézt do silnice a běhat po spí louce a nezdrhat, jezdit metrem a po jezdících schodech.
Skutečný problém jsou všudypřítomné háravky...to je opravdu síla.
Loni na podzim jsme byli na výletě v Českém ráji. Zůstali jsme na noc, chtěla jsem Jerryho naučit nocovat venku. Bylo to šílené, ale za týden snad pojedeme zas.
Byli jsme i v Krkonoších, ještě s jedním psím kamarádem naběhali zhruba sto kilometrů a ještě z toho byli vysmátí.
Dalším výletem bylo Broumovsko, počasí nám dalo zabrat a i trasa nebyla žádná flákárna. Psi si to opět užili a my jen litovaly, že nemáme více času. V létě bych tam ráda jela znovu a trasu prošla až do konce. Spát budeme na Hvězdě.
Znovu se chystáme i do Krkonoš a ráda bych jela i na Šumavu.
