Podle Labe do Poděbrad
Včera, v úterý 28.12., jsem se s Jerrym vydala na krátkou prochajdu podle Labe do Poděbrad. Auto jsme nechali v Libici nad Cidlinou, prohlédli jsme si hradiště Slavníkovců a pak hurá dál.
Chtěla jsem Jerryho vzít na procházku mezi lidi, jelikož venčení na vsi je sice bezva, ale nikdy nepotkáme ani nohu. Zkrátka jsem měla strach, aby Jerry nezapomněl, co jsou to cyklisti, chodci a taky aby poznal bruslaře a setkal se s novými psími kamarády.
Cyklisty začal strašit, když se jednoho polekal, chtěla jsem ho to odnaučit a nabýt v něm jistoty, že cyklista není nic nebezpečného.
Další podstatnou změnou je, že teď Jerry běhá na stopovačce, začal, poměrně zaníceně, lovit srny. Naše 90% přivolání už nestačí, musíme víc trénovat. Takže dostal stopku a jdeme. Nejprve jsem se musela náležitě uklidnit já a přestat panikařit, že na prvního cyklistu skočí a zardousí ho.
Jerry ale naprosto překvapil, cyklisti ho vůbec nezajímali, očichal pouze první potkávané chodce a dalších už si také nevšímal. Štěkal pouze na starší pár, který šel na vycházku s trekovými hůlkami. Na soutoku Labe a Cidliny potkáváme prvního jezevčíka, už z dáli vrtí ocáskem a nadšeně se jde kamarádit. Čeho jsem si nevšimla, byla kočka sedící jezevčíkovi za zády. Světe div se! Jerry si jí vůbec nevšímal, až když vyběhla, šel se za ní decentně podívat. To byla zcela jistě náhoda podpořena stopkou, jinak by byla mela.
Dál potkáváme víc a víc lidí, krásné počasí vytáhlo rodinky ven. Je tu spousta různých lidí, Jerry ale reaguje pouze na děti, od mala je nemá rád. Dávám pozor aby se k nim moc nepřiblížil, ale vše jde hladce, sem tam nás mine nějaký cyklista. Zjišťuju, že bude potřeba povel "na stranu", jelikož se Jerry motá z jedné strany cesty na druhou. Konečně vidím první bruslaře, hurá. Setkání s bruslařem neproběhlo moc šťastně, tak jsem teď zvědavá, ale Jerry je jen okoukl a pokračoval dál. Nestydím se hlasitě chválit a jsem nadšená. Jerry má taky radost a z roští nadšeně táhne obří klacek, musím se smát:-).
Cesta dál byla stejně v pohodě, sem tam házíme klacet, do toho nějakou tu poslušnost. Jen ty psí kamarády ještě nezvládáme. Jerry musí každého očichat, zkontrolovat a pak by nejspíš chvilku trvalo, než by se uráčil přijít...tohle nám nejde. Potřebuju docílit toho, aby si sice psa všiml, ale dál ho nechal být. V závěru procházky jsme totiž potkali trochu nevrlého jezevčíka a Jerry by šel hned do křížku, to teda ne mládenci.
Cestou nás také několikrát míjel "letní lyžař", dlouhé hůlky, drnčící kolečka, paráda, fajn, že nás minul několikrát a byla možnost si ho náležitě prohlédnout. Jsme zpět na soutoku, dál už lidi nejdou, takže pouštím Jerryho na volno a trénujeme přivolání a nechávám ho víc proběhnout. Přivolání jsme samozřejmě trénovali celou cestu :-).
Bájo tréninková procházka, nemáme to daleko, takže sem asi jednou za čas zavítáme.